PŘÍBĚH FRANTIŠKA V DOBĚ, KDY JSME JEJ PODPOROVALI:

Měl jsem pouhých 27 týdnů a 990g když jsem vykoukl na svět. Má hmotnost spadla na 830g a sám jsem nedýchal. Hned po narození mě napojili na umělou plícní ventilaci, na které jsem zůstal celých 5 týdnů. Po ukončení plícní ventilace mě stále doprovázely dechové potíže. Bylo mi zjištěno krvácení do mozku. Mám za sebou dvě operace střev a 6krát jsem dostal transfúzi krve...prodělal jsem několik infekcí, z toho jednu hodně těžkou – sepsi, kdy jsem skončil ve velice vážném, kritickém stavu, udržovaný v umělém spánku, nedávali mi moc šanci na přežití.  Bojoval jsem ale statečně a po dlouhých 106 dnech jsem se konečně dostal z nemocnice, kde jsem strávil většinu času na JIRP, domů. Od miminka jsem cvičil Vojtovu metodu, poté Bobath koncept. V roce a půl, kdy jsem nelezl, neseděl a nestál, levou ručičku jsem měl sevřenou v pěst, byla mamince sdělena diagnóza - dětská mozková obrna.

Ve dvou letech jsem poprvé absolvoval intenzivní neurorehabilitační program  Reha Klim Aktiv Junior v Sanatoriích Klimkovice a hned jsem udělal viditelný pokrok. Najednou jsem zvládl sed bez opory a začal jsem se pohybovat lezením po čtyřech. Poté jsem tuto terapii absolvoval ještě 2krát, a to už jsem začal zvládat stoj s oporou, i když na špičkách, které mě trápí dodnes. V létě 2017 jsem poprvé absolvoval velice intenzivní program pohybové terapie Klim Therapy. Po měsíci intenzivního cvičení jsem udělal pár krůčku s pomocí tříbodových berliček. Chůzi s berličkami nyní pilně trénuji, jak doma s maminkou, tak v rehabilitačním stacionáři, který již druhým rokem navštěvují. Každá moje čtyř týdenní terapie byla obohacena o intenzivní logopedickou péči. Klinickou logopedii navštěvuji i ambulantně a jsem velký šikula, už se snažím o první slovíčka. Nyní bych chtěl nově začít navštěvovat neurorehabilitační a adukační centrum Arcada v Ostravě.

Díky těmto rehabilitacím by jsem měl zajištěno pravidelné intenzivní cvičení během celého roku. Přál bych si, aby mi byl pořízený speciální obleček Thera Togs, který bych mohl aktivně využívat doma a taky v rehabilitačním stacionáři.  Ze všeho nejvíc mě baví jízda na rehabilitační tříkolce - lopedu. Je to hrozná legrace a zároveň cvičím nožičky. Vím, že zdaleka nemám vyhráno a máme s maminkou před sebou ještě dlouhou a náročnou cestu. Ale pevně věřím, že jsem ještě ve věku, kdy lze vhodným vedením spoustu věcí týkající se této mé diagnózy ovlivnit.

A proto bych si moc přál tyto terapie opakovat, co možná nejčastěji, protože mají obrovský smysl. Bohužel, je ale nehradí zdravotní pojišťovny a jsou finančně velice nákladné. Jelikož se o mě maminka stará sama, není v jejích silách je opakovaně hradit. Jinak jsem pozitivní chlapeček, mám radost ze života, z každého malého pokroku. Mé největší přání je naučit se samostatně chodit a nebýt do budoucna závislý na pomocí druhých.

Moje maminka nepřestává doufat a pořád věří, že to dokážu a jednoho dne uvidí můj první krůček.

Za jakoukoliv snahu pomoci mému sluníčku, ze srdce Všem velmi děkuji !!!

maminka Františka