V těhotenství se maminka nakazila cytomegalovirozou, i když úplně bez příznaků, a vir se dostal až ke mně a způsobil mi velké komplikace ve vývoji. Krvácení do mozku, nezrýhování mozkové kůry a další anomálie, které dnes ústí v řadu potíží. 

A tak jsem tu dnes, už je mi pět let, s mámou a tátou neustále cvičíme a jezdíme za odborníky a všichni se mi snaží ve vývoji pomoci, jak jen to jde. Už se otáčím na bříško, pasu koníky, ale sám nesedím, ani nemluvím. Moje těžkosti mají spoustu nepěkných názvů - spastická kvadruparéza, také epilepsie, neslyším na jedno ucho a druhé ten navždy přítomný virus může zhoršovat, moje oči mají také své problémy. 
 
Dostal jsem do vínku ale také hodně od těch hodných sudiček... Třeba jen ta naše velká rodina - vedle osmileté Julinky také tříletá dvojčátka Arvídek a Lailinka. Miluji náš bláznivý život velké rodiny s malými dětmi a speciálními potřebami - umím se naplno radovat z každého dne. Ráno zahájím širokým úsměvem a okamžitě jsem připravený se rozesmát na nejmenší podnět.  A často se zalykám záchvaty smíchu ještě večer v posteli, když už všichni ostatní padají únavou, protože jim chci ukázat, že být na světě je každopádně velký dar a velká odměna. Neznám vztek a neznám závist. Miluji všechny kolem sebe láskou tak čistou, že tím umím snad až léčit - určitě dodávat odvahu, naději a nadhled :) 
 
Mám trochu jinou cestu, než kterou by si pro mě mí rodiče normálně přáli, ale pořád můžu hodně všechny okolo naučit. Chtěl bych všem ukázat, jaký smysl dává soucit s druhým člověkem. Jak ožije srdce, které se dotkne druhého. Rád bych dal příležitost pomoci - nejen rodičům, ale celé společnosti. A je vás tolik, bez kterých bych to prostě nedal. Od podržených dveří, když jimi někde manévruje máma s invalidním vozíkem, laskavých pohledů, když se pinožíme se sourozenci a mámou ulicí, po všechny ty andělské laskavé bytosti, které někde pracují s dětmi jako jsem JÁ a přebalují nás, drží ruku, abychom mohli malovat, zvedají a nosí... 
 
V září jsme se přestěhovali z Vysočiny do Hluboké nad Vltavou, s celou rodinou, psem a kočkou. Vybrali jsme si to místo kvůli dojíždění do speciálního stacionáře pro děti jako jsem já a musím říct, že jsme vybrali fakt dobře, protože se nám tady všem daří přenádherně. 
 
Děkuji z celého srdce, že mně a mé rodině pomáháte platit rehabilitační péči, kterou potřebuji. Je nákladná, zároveň se bez ní prostě neobejdu a je pro mě nejdůležitější teď, když jsem ještě malý a klouby a kosti mi teprve rostou. 
 
Vážím si toho!!!