Několik minut jsem nedýchala a nebilo mi srdíčko. Což na mě bohužel zanechalo následky. Od narození se mi moc dobře nevedlo. Jedla jsem příliš málo, špatně se mi spalo i usínalo. Nejdříve jsem dlouho nezvedala hlavičku a nechtěla ani pást koníčky a nakonec jsme se celá zkroutila do pozice banánu.

Máma se mnou tedy začala chodit na Vojtovo cvičení. Od narození jsem také pod dohledem neurologa a dalších specialistů.
První krůčky jsme udělala až v 19 měsících, ale moc dobře mi to nešlo a tak jsme zase začali chodit na Vojtovo cvičení. 

Když jsme poprvé promluvila byli mi 3 roky a řekla jsme “AHOJ”. Do 4 let se mi moc nedařilo chodit a na běhání jsem neměla ani pomyšlení, neušla jsem velké vzdálenosti a byla jsem velmi brzy unavená. 
Nedávno mi diagnostikovali vývojovou dysfázií s poruchou opozičního vzdoru a velkou vadu řeči s podezřením na autismus. 
Je mi právě 6 let a chodím do mateřské školky s asistencí, velmi špatně rozumím, mluvím, ale špatně. Ve školce můžu být jen 6 hodin denně, protože stále velmi málo jím a odmítám se ve školce vyprazdňovat. 
Byla jsem s mojí mámou na týdenním diagnostickém pobytu v Praze, kde nám sdělili, že by mi velmi pomohly herní terapie a intenzivní logo péče. 
To vše je ale velmi finančně náročné a máma je na mě a mého mladšího brášku teď sama. Navíc je i mámě teď docela úzko, protože je sama nemocná - má postcovidovy syndrom, taky plicní embolii a těsně před Vánoci si utrhla meniskus.
Táta nás opustil ještě v době, kdy jsem byla v bříšku, takže s jeho pomocí počítat nemohu. A tak to s mámou a bráchou zatím táhneme sami. 
Máma by pro mě chtěla ušetřit na terapie v ABA centru v Praze a v centru terapie autismu. A taky říkala, že bych pak mohla chodit na logopedii každý týden (ze zdravotního pojištění je hrazena pouze jedna lekce měsíčně).
 
Máma i já se moc snažíme abych mohla postupem času chodit do školy se zdravými dětmi a byla dostatečně samostatná. Ono to půjde, jen potřebujeme pomoct a já ze srdce velmi děkuji, že mi to umožníte!!!

Vaše Miri s mámou a bráškou