13 500 Kč
Oliver
PŘÍBĚH OLIVERKA V DOBĚ, KDY JSME JEJ PODPOROVALI:
Jmenuji se Oliver Železník. Narodil jsem se v dubnu 2016 v Ostravské fakultní nemocnici, kam mě poslali lékaři ze Zlína, protože neměli dostatečné vybavení k mému narození. Jelikož se mi na mozku od druhého velkého ultrazvuku maminčina bříška, ukazovali nějaké problémy... Nakonec se ukázalo, že se jedná o velké krvácení.
Když jsem se narodil, začal jsem slýchávat věci typu: ,,On bude jen ležet a slintat.” Jelikož jsem ale po tatínkovi, rozhodl jsem se, že světu ukážu, jaký jsem bojovník. Už druhý den jsem všechny přesvědčil, že na to mám. Byl mi zaveden Ommaya rezervoár, z kterého mi každý den odsávali doktoři mozkomíšní mok. Čekali, až se vyčistí od krve a jiných tekutin. Uběhlo několik týdnů a lékaři se rozhodli, že mi zavedou v3 stomii. Po zavedení, jsem čekal několik dlouhých dnů na výsledek. Ten zněl, že si mě rodiče konečně mohou odvézt domů do Zlína. Domů jsem se po nekonečných 40 dnech neskutečně těšil.
Uplynul měsíc a já se musel vrátit do Ostravy na kontrolní vyšetření. To dopadlo bohužel velice špatně. V3 stomie nebyla účinná. Na vyšetření jsem se dozvěděl, že nasazená léčba k mojí smůle nefunguje, a že mi bude zaveden VP shunt. Pro mě naprosto neznámá věc. Týden od vyšetření utekl jako voda a já se ocitl opět na operačním sále, kde mi nejlepší ostravští neurochirurgové zavedli do mozku VP shunt - hadičku, která odvádí nahromaděný mozkomíšní mok do dutiny břišní. V nemocnici jsem strávil dlouhých a pro mě nekonečných 10 dní. Pak jsem byl propuštěn a mohl jsem jet konečně domů.
Užíval jsem si rodinné pohody s maminkou a tatínkem. Jezdili za mnou všichni z rodiny. Ale věděl jsem, že něco je holt jinak. Každé dva týdny jsem jezdil do Ostravy na vyšetření. Později také do Zlína a Uherského Hradiště a cvičil jsem s tetami na rehabilitaci. Ale to je minulost a hodně se toho už změnilo.
Jsou mi skoro tři roky. Jak s oblibou říkám ,,tši”. Jsem vysoký modrooký blonďák. Můj život je jiný než ten váš. Každý týden jezdím cvičit. Jeden týden na Vojtovu metodu, druhý týden na cvičení Bobath. Dost mi to pomáhá. Stejně jako každodenní cvičení s maminkou. I přesto musím stále jezdit na odborná vyšetření. Nicméně si nestěžuju. Mám krásný život jako všechny ostatní děti. Mám totiž milující rodiče a prarodiče, kteří by pro mne udělali vše, skvělou mladší sestru, díky které jsem začal makat ještě víc. Za vše, co pro mě dělají jsem jim neuvěřitelně vděčný a miluji je. Jsou mi tou nejlepší rodinou, jakou si může kluk jako já přát.
Bohužel, v dnešní době je většina speciálních cvičení placena na vyšší úrovni. Proto bych chtěl požádat o finanční pomoc. Tato cvičení by mi totiž do budoucna hodně pomohla. Proto se ptám právě Vás, zda mi podáte pomocnou ruku? Nezklamu Vás!
Nechci celý život jen chodit po kolenou. Zvládnu totiž mnohem více, protože jsem se rozhodl překonávat hranice.
