PŘÍBĚH FRANTIŠKA V DOBĚ, KDY JSME JEJ PODPOROVALI:

František se narodil jako zdravé a velmi šikovné dítě. Hezky se vyvíjel, lezl, sedal si  a dokonce se sám i postavil. V období kolem prvních narozenin se však stal zvrat a František se ve svém vývoji z ničeho nic zcela zastavil. 

Nyní má František čtyři a půl roku, dle lékařů je vývojově a mentálně na 20 měsících s diagnózou DMO, svalovou hypotonií trupovou i končetinovou, mentální retardací s poruchou chování, ...

Pro mě, jako pro otce to byla velká rána. Začal kolotoč různých vyšetření. Františkovi postupně diagnostikovali DMO, svalovou hypotonií trupovou i končetinovou, mentální retardací s poruchou chování, vývojová porucha řeči, centrální tonusová porucha s neocerebelárním i paleocebelarním symptomem, psychomotorická retardace. Františkův stav se v průběhu času mění a s tím se mění i stanovené diagnózy. Je pod neustálým dohledem lékařů. Další rána přišla, když byly Františkovi zhruba dva roky. Františkova matka si vzala zdravou dceru, nemocného Františka ponechala otci a rodinu opustila. Celou situaci odůvodnila tím, že nechce mít postižené dítě. Františkovi jsou nyní 4 roky. Jeho matka ho od té doby nenavštívila a neprojevila o něj žádný zájem. František nemluví, nechodí, pohybuje se pouze po čtyřech a nosí pleny. Nezvládá základní životní potřeby a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné osoby.

Snažím se o Františka starat, jak jen můžu. Veškerý svůj čas věnuji pouze Františkovi. Rádi jezdíme do přírody a na hory. František je velice veselý a nezdolný optimista. Pravidelně s Františkem rehabilitujeme, jezdíme na fyzioterapii, do lázní, navštěvujeme logopedii aj., Dojíždíme také k lékařům na kontroly a do školky. Jezdíme prakticky denně. Dělám pro Františka vše, co je v mých silách. Přál bych si, aby jednou František žil plnohodnotný život. Velice nám pomáhají rehabilitace, díky kterým vidíme velké pokroky. Navštěvujeme neurorehabilitační a edukační centrum Arcada v Ostravě, které však zdravotní pojišťovna nehradí. Velice bych si pro syna přál, speciální obleček Thera Togs, který poté můžeme aktivně využívat doma a také v rehabilitačním stacionáři.

Věřím, že se jednou František za mnou rozběhne a řekne mi „Tatínku, má tě rád.“